Tygr ussurijský, ohrožený sněžný lovec

Už 100 let tuto šelmu pronásledují politické události. Její domovinou se za ruské revoluce prohnaly rudé i bílé gardy a vždy si našly čas na získání ceněných tygřích kožešin.

Pak sem dorazila transsibiřská magistrála a s ní další lovci. Po 2. světové válce následovalo pár desetiletí klidu, načež se rozpadl Sovětský svaz a s ním také ochrana přírody. Nastalo drancování srovnatelné s odlesňováním Amazonie.

Tygr ussurijský potřebuje k životu velké území zdravého lesa se spoustou kopytníků. Za potravou prochodí i trasu dlouhou 1 000 kilometrů. Jeho hlavní kořistí je jelen lesní; mimo areál jeho výskytu tito tygři nežijí.

Kromě toho se predátor zaměřuje na divoká prasata, méně často na sibiřského srnce a jelena siku. Když má hlad, spokojí se s menší kořistí – kamzíkem goralem nebo zajícem.

Samice s mláďaty potřebují dostatek jeleního masa, ale na výcvik v lovení potomkům nosí polomrtvé zajíce.

Jakmile udeří zima, mění se pruhované šelmy v lovce medvědů. Zpravidla číhají na vyvýšeném místě a útočí skokem ze zálohy.

Musejí využít okamžik překvapení a stisknout mu hrdlo přední tlapou. Potom huňáči rozdrtí stiskem zubů krční páteř.

Než se medvěd počátkem zimy uloží ke spánku, má pod kůží vydatné tukové zásoby – právě tento zdroj energie požírá tygr jako první, na maso dojde později.

V přírodě zbývají poslední stovky tygrů ussurijských, přitom v zoologických zahradách jich je tolik, až je koordinátor chovu v některých letech zakazuje množit. Do přírody se ovšem tvorové zvyklí na člověka bohužel vrátit nedají.

Zabijáci?

Existuje jen minimum zdokumentovaných napadení člověka tygrem ussurijským a ještě méně případů lidožroutství.

Před 15 lety v pražské zoo skočil opilý mladík do tygřího výběhu a šelma ho usmrtila, nicméně poté se nechala bez problémů odlákat a k ošetřovatelům se nadále chovala přátelsky.

Čtěte také:

Více se múžete dočíst v celém článku Tygr ussurijský, ohrožený sněžný lovec. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze stejné kategorie.